Na zasedání zastupitelstva dne 30.4.2020 byl na programu jednání bod o prodeji pozemků. O pozemky požádala Správa železnic v rámci rámci revitalizace trati Rokycany – Nezvěstice.
Rada města (Sobotková, Sobotka, Rousek, Richtr, Kotyzová) jednomyslně odsouhlasila prodej pozemků, bez jakýchkoliv výhrad. Díky tomu rada města předala doporučení zastupitelům, aby s prodejem pozemků Správě železnic souhlasili.
Asi by na tom nebylo nic zvláštního, kdyby přesně před rokem ta samá rada nedala opačné doporučení na žádost o prodej pozemku jednoho z občanů našeho města.
Dva stejné požadavky na prodej kousků pozemků a dva naprosto opačné přístupy pro prodej pozemků ze strany rady města.
Před rokem nám z rady bylo sděleno, že město pozemky neprodává, protože je to nastolený standard z předchozích let, který je doporučeno dodržovat. Samozřejmě, že to byl nepsaný standard a platí jen pro někoho a jenom někdy, ale to se bohužel člověk dozví až později.
Moje otázka byla celkem jednoduchá. Proč město nechce prodat kousek pozemku města občanovi, který zde bydlí, ale nějaké cizí firmě pozemky prodat chtějí? Proč není stejný metr pro všechny? Proč je občan našeho města něco míň než firma, který s městem nemá nic společného?
Víte proč? Protože ti, co se snaží ukázat, jak tady vládnou, mají strach! Mají strach z toho, že by se Správa železnic mohla domáhat soudní cestou odprodeje pozemmků a nikdo s ní nechce jít do křížku.
Jinými slovy na občana našeho města, kterého mají v hrsti si umí došlápnou a také si došlápli, ale Správa železnic pozemky získala.
Je to takové to “hrdinství”, kdy ví, na koho si můžu dovolit a na koho ne a podle toho se také chovají.
Nejsem ani zastáncem prodeje pozemků ani odpůrcem prodeje pozemků, jde mi jen o to, aby lidé v tomhle městě věděli, že s nimi bude jednáno jako s kýmkoliv jiným a ne podle toho, jak má někdo dobrého právníka.
Nesouhlasím s tímto přístupem a příčí se mi tento dvojí metr.
Petr Franta, zastupitel