Ahoj všichni!
Vracím se k vám s pokračováním příběhu, který začal mým sporem s Městským úřadem Hrádek o poplatek za zábor veřejného prostranství pro venkovní posezení u Zmrzlinového a Vinného domečku. Jde o to, že i když se soudíte a soud jasně rozhodl v můj prospěch, o čemž jsem vám již psal, úřední kroky našeho úřadu, které po rozsudku následovaly, jsou pro mě opět zarážející.
Jak si možná pamatujete, musel jsem se bránit žalobou u soudu, proti rozhodnutí našeho “šéfa úřadu” tajemníka Drnce, který mi vyměřil poplatek přes 30 tisíc za dva stoly a pár měsíců užívání. Soud jsem vyhrál a ten mi ve svém odůvodnění dal za pravdu v tom co jsem od začátku našemu tajemníkovi vysvětloval. Na základě rozsudku tedy došlo k tomu, že náš úřad dostal nařízeno napravit své pochybení a změnit výši poplatku z původních 30 345 Kč na 708 Kč. Jenže to, že jsem se musel bránit soudní cestou nemělo žádný odkladný účinek na samotnou platbu, takže jsem našemu úřadu musel zaplatit to co mi původně vyměřil. Po vydání rozsudku mi tím tedy vznikl přeplatek.
Zde by příběh mohl skončit. Soud rozhodl, město uposlechne a napraví svou chybu. Mělo by tedy následovat jednoduché a automatické vrácení přeplatku spolu se zákonnými úroky. Zákon je v tomto směru poměrně jasný – pokud vznikne přeplatek v důsledku neoprávněného vymáhání, správce daně jej vrátí bez žádosti a to včetně úrokové kompenzace.
Nicméně, i přes jasný rozsudek a následné rozhodnutí Krajského úřadu o snížení poplatku se tak nestalo. Vyvstává otázka, proč se musím neustále dožadovat toho, co by mě mělo automaticky náležet? Proč úředník, který vše zavinil svým chybným rozhodnutím neplní svou zákonnou povinnost a spolu s penězi mi nezaplatil i úroky z částky, kterou mi protiprávně skoro rok zadržovali? Je to neznalost? Neschopnost? Schválnost? Nebo jen testuje moji trpělivost a vytrvalost?
Po mé zkušenosti s tím, kolik energie a úsilí vynaložil úřad nebo tajemník (ono je to vlastně jedno) na to, aby dosáhl svého a připravil mě o desítky tisíc. Díky nesmyslně vyměřenému poplatku. A nebál se u toho ani manipulovat s pravdou. Pak je pro mě opravdu nepochopitelné, že najednou „zapomene“ na základní právní zásady, které mu ukládají kompenzovat škodu jenž svým rozhodnutím způsobil. Tajemník úřadu je opravdu tou osobou, která zodpovídá za zákonnost a správnost činnosti úřadu jako celku (včetně rozhodování úředníků).
Díky němu opět sedím u počítače a musím znovu trávit čas psaním žádosti a dožadovat se něčeho, co mělo proběhnout zcela automaticky. A když už sedím u té žádosti, kterou bych psát neměl, uvědomil jsem si, že tohle může tajemník dělat, protože ho za to nikdo nepotrestá. Přišel jsem i o peníze které jsem kvůli této schválnosti musel investoval do žaloby, abych se domohl spravedlnosti. A ty mi vlastně také náleží. Zákon totiž myslí i na škody způsobené chybným jednáním úředníka. O tyto peníze jsem si původně žádat nechtěl a to z jednoduchého důvodu. Tyto peníze jdou totiž z kapes nás všech. Což je hodně smutné a nespravedlivé. Ale díky tomu, že si úřad opět nesplnil svou povinnost už nechci být ten, kdo bude doplácet na toto jednání. Úřad lpěl na každé koruně z toho nesmyslného poplatku, a nebyla s ním řeč, já se pouze hlásím o to co měl splnit a nesplnil a o úhradu škody kterou mi způsobil.
Současný přístup úřadu mě utvrdil v tom, že nelze nikdy polevit v rámci obhajování svých práv. Jsem přesvědčen, že nikdo z odpovědných necítí ani vinu za své pochybení. Nepřišel žádný dopis, kde by stálo obyčejné “omlouváme se za pochybení našeho úřadu”, nepřišlo nic. Z mého pohledu je šílené, že jako šéf úřadu můžete jednat bez jakékoliv odpovědnosti, ať už profesní, či morální. Kdo chce doplácet na neprofesionalitu úředníka? Asi nikdo z nás. Chyba našeho tajemníka z peněz nás všech půjde. Z peněz, které by se daly využít na cokoliv jiného, třeba na další rozvoj našeho města.
Je mi líto, že vám opět popisuji tento pokračující příběh, ale chci, abyste všichni věděli, že vyhrát u soudu bohužel neznamená, že úřad svou chybu napraví bez dalších komplikací. A co se stane úředníkovi, který vše nezákonně rozhodl? Žádná odpovědnost, žádná omluva – a přesto dál s plným platem. Také si můžete beztrestně chybovat ve své práci s tím, že za vaše chyby bude platit zaměstnavatel? Nemyslím si…
