Měsíc: Červenec 2025

Ahoj všichni!

Vracím se k vám s pokračováním příběhu, který začal mým sporem s Městským úřadem Hrádek o poplatek za zábor veřejného prostranství pro venkovní posezení u Zmrzlinového a Vinného domečku. Jde o to, že i když se soudíte a soud jasně rozhodl v můj prospěch, o čemž jsem vám již psal, úřední kroky našeho úřadu, které po rozsudku následovaly, jsou pro mě opět zarážející.

Jak si možná pamatujete, musel jsem se bránit žalobou u soudu, proti rozhodnutí našeho “šéfa úřadu” tajemníka Drnce, který mi vyměřil poplatek přes 30 tisíc za dva stoly a pár měsíců užívání. Soud jsem vyhrál a ten mi ve svém odůvodnění dal za pravdu v tom co jsem od začátku našemu tajemníkovi vysvětloval. Na základě rozsudku tedy došlo k tomu, že náš úřad dostal nařízeno napravit své pochybení a změnit výši poplatku z původních 30 345 Kč na 708 Kč. Jenže to, že jsem se musel bránit soudní cestou nemělo žádný odkladný účinek na samotnou platbu, takže jsem našemu úřadu musel zaplatit to co mi původně vyměřil. Po vydání rozsudku mi tím tedy vznikl přeplatek.

Zde by příběh mohl skončit. Soud rozhodl, město uposlechne a napraví svou chybu. Mělo by tedy následovat jednoduché a automatické vrácení přeplatku spolu se zákonnými úroky. Zákon je v tomto směru poměrně jasný – pokud vznikne přeplatek v důsledku neoprávněného vymáhání, správce daně jej vrátí bez žádosti a to včetně úrokové kompenzace.

Nicméně, i přes jasný rozsudek a následné rozhodnutí Krajského úřadu o snížení poplatku se tak nestalo. Vyvstává otázka, proč se musím neustále dožadovat toho, co by mě mělo automaticky náležet? Proč úředník, který vše zavinil svým chybným rozhodnutím neplní svou zákonnou povinnost a spolu s penězi mi nezaplatil i úroky z částky, kterou mi protiprávně skoro rok zadržovali? Je to neznalost? Neschopnost? Schválnost? Nebo jen testuje moji trpělivost a vytrvalost?

Po mé zkušenosti s tím, kolik energie a úsilí vynaložil úřad nebo tajemník (ono je to vlastně jedno) na to, aby dosáhl svého a připravil mě o desítky tisíc. Díky nesmyslně vyměřenému poplatku. A nebál se u toho ani manipulovat s pravdou. Pak je pro mě opravdu nepochopitelné, že najednou „zapomene“ na základní právní zásady, které mu ukládají kompenzovat škodu jenž svým rozhodnutím způsobil. Tajemník úřadu je opravdu tou osobou, která zodpovídá za zákonnost a správnost činnosti úřadu jako celku (včetně rozhodování úředníků).

Díky němu opět sedím u počítače a musím znovu trávit čas psaním žádosti a dožadovat se něčeho, co mělo proběhnout zcela automaticky. A když už sedím u té žádosti, kterou bych psát neměl, uvědomil jsem si, že tohle může tajemník dělat, protože ho za to nikdo nepotrestá. Přišel jsem i o peníze které jsem kvůli této schválnosti musel investoval do žaloby, abych se domohl spravedlnosti. A ty mi vlastně také náleží. Zákon totiž myslí i na škody způsobené chybným jednáním úředníka. O tyto peníze jsem si původně žádat nechtěl a to z jednoduchého důvodu. Tyto peníze jdou totiž z kapes nás všech. Což je hodně smutné a nespravedlivé. Ale díky tomu, že si úřad opět nesplnil svou povinnost už nechci být ten, kdo bude doplácet na toto jednání. Úřad lpěl na každé koruně z toho nesmyslného poplatku, a nebyla s ním řeč, já se pouze hlásím o to co měl splnit a nesplnil a o úhradu škody kterou mi způsobil.

Současný přístup úřadu mě utvrdil v tom, že nelze nikdy polevit v rámci obhajování svých práv. Jsem přesvědčen, že nikdo z odpovědných necítí ani vinu za své pochybení. Nepřišel žádný dopis, kde by stálo obyčejné “omlouváme se za pochybení našeho úřadu”, nepřišlo nic. Z mého pohledu je šílené, že jako šéf úřadu můžete jednat bez jakékoliv odpovědnosti, ať už profesní, či morální. Kdo chce doplácet na neprofesionalitu úředníka? Asi nikdo z nás. Chyba našeho tajemníka z peněz nás všech půjde. Z peněz, které by se daly využít na cokoliv jiného, třeba na další rozvoj našeho města.

Je mi líto, že vám opět popisuji tento pokračující příběh, ale chci, abyste všichni věděli, že vyhrát u soudu bohužel neznamená, že úřad svou chybu napraví bez dalších komplikací. A co se stane úředníkovi, který vše nezákonně rozhodl? Žádná odpovědnost, žádná omluva – a přesto dál s plným platem. Také si můžete beztrestně chybovat ve své práci s tím, že za vaše chyby bude platit zaměstnavatel? Nemyslím si…

Jak mě Městský úřad s tajemníkem Drncem nutil zaplatit 30 000 Kč místo 700 Kč za dva stoly – a jak mně TEĎ DAL SOUD ZA PRAVDU!

Ahoj všichni! Mám pro vás čerstvou novinku, která ve mně stále bouří emoce. Je to příběh o tom, jak se v tom našem Hrádku tajemník Drnec snaží ohýbat pravdu a zneužívá tak svého postavení. Má sice svého nadřízeného, starostku, jenže ani ta nezakročila.

Ale má to dobrý konec, a já chci, abyste ho znali a navíc jsem vám slíbil, že vás s výsledkem seznámím!

Vzpomínáte na spor který jsem měl s Městským úřadem ohledně poplatku za venkovní posezení u našeho Zmrzlinového a Vinného domečku? Tak ten příběh nyní dospěl k jasnému závěru. Ale pojďme si to všechno říct pěkně popořadě. A věřte, že to za přečtení stojí, protože se to může jednou hodit každému z vás.

Začalo to umístěním dvou stolů na veřejné prostranství. Proč jsem vůbec dal stoly k našemu Zmrzlinovému domečku? Protože jste si je přáli!

Od začátku jsem chtěl, aby naše venkovní stoly byly službou. Pro vás, naše zákazníky, pro turisty i pro projíždějící cyklisty na trase CT3. Vždyť kolik máme v Hrádku míst, kde si můžete v klidu sednout, relaxovat a dát si občerstvení? Chtěl jsem vyjít vstříc vašim přáním a zároveň dát šanci našemu městu, aby zde měli turisté i cyklisté důvod, se v našem městě vůbec zastavit. Tehdy začátek sezóny klepal na dveře, a tak nebyl čas na jakékoliv zdlouhavé projednávání, proto jsme poctivě ohlásili zábor veřejného prostranství, jak nám umožňuje vyhláška města. A bylo nám jasné, že za to samozřejmě zaplatíme i poplatek, který měl být podle platné vyhlášky kolem 700,- Kč za celou sezónu roku 2023.

Ale pak do toho “hodil vidle” tajemník Jiří Drnec.

Najednou bylo všechno jinak. Prý jsme špatně spočítali výši poplatku. Místo abychom zaplatili sedm stovek, městský úřad nám vyměřil poplatek ve výši neuvěřitelných 30 345 Kč za dva stoly! Proč takový rozdíl? Proč se úřad, v čele s tajemníkem Jiřím Drncem, tak usilovně snažil dosáhnout toho, abychom zaplatili tak vysoký poplatek? Co ho k tomu vedlo? Bylo to snad jeho ego? Nebo nějaká touha “trestat”? V každém případě, si ani tajemník nemůže dělat co chce, má svého šéfa, ale ani ten nezasáhl. Starostka o dané situaci věděla, ale nekorigovala počínání svého úředníka. A bohužel ho neusměrnil ani městem placený právník. Proč? Netuším.

Musel jsem se tedy bránit a byl nucen podal žalobu proti tomu co na nás vymyslel tajemník Drnec a v čem ho podpořil i Krajský úřad.

Výsledek? Jednoznačný! Soud nejenže mně dal za pravdu, ale odhalil i manipulaci a ohýbání pravdy!

Sice jsem se v rámci svých odvolání snažil vše podrobně vysvětlovat a dokládat – ale bylo to marné. Tajemník si trval na svém a dal si tu práci, aby mě přesvědčili o své “pravdě”. Jenže já jsem věděl, že jeho “pravda” je postavena na upravených a překroucených argumentech. Nebál se manipulovat s informacemi a kopíroval do svých odůvodnění jen to, co se mu hodilo, a záměrně vynechával to podstatné.

Nebylo jiné cesty, než získat rozsudek Krajského soudu v Plzni, a ten dal za pravdu nám! Navíc se ve svém rozsáhlém odůvodnění věnoval právě argumentaci tajemníka Drnce a písemně tak potvrdil, že bylo manipulováno s pravdou! Soud se dokonce přímo podivil, že městský úřad sice cituje a odvolává se na dřívější rozsudek, ale záměrně vynechal informaci, že stoly a židle jsou považovány za “doplňkové služby”, což jsem od začátku tvrdil! To je praxe, na kterou u našeho tajemníka Drnce narážím opakovaně. Proto také na zastupitelstvu nikdy nezvednu ruku, když se hlasuje o tom, zda má tajemník dělat zapisovatele. Mé důvody se neliší od toho, který nyní konstatoval Krajský soud.

Soud navíc jasně řekl, že pokud si město “neumí poradit” s vyúčtováním poplatku (z mého pohledu je to, že si s tím spíše “nechtělo” poradit), platí zásada, že se má použít nižší sazba. Ale i to bylo ignorováno a určitě ne z neznalosti tohoto pravidla! Zde bych právě očekával zásah starostky. Ale nestalo se tak.

Výsledek? Úspěch a zadostiučinění!

Krajský úřad Plzeňského kraje na základě rozsudku soudu musel nyní vydat nové rozhodnutí. A víte, co je na něm nejlepší? Místo původních 30 345 Kč opravdu vyměřil místní poplatek ve výši 708 Kč! Tak jak jsme jej původně i zaplatili.

Proč se tedy dějí takové věci? A co to znamená pro Hrádek?

Proč se vše takto odehrálo netuším. Ale znamená to jediné. Máme v Hrádku dvojí metr. Snažíte se dělat věci, které lidi ocení, děláte tím dobré jméno nejen sobě, ale i městu, a to daleko za jeho hranicemi, přitom po nikom nic nechcete. Platíte všechny poplatky a daně. Ale i to je zřejmě málo.

V jiných městech se podnikání podporuje, i v sousedním Mirošově město aktivně umístilo městský mobiliář, aby se lidé cítili dobře u jejich stánku na náměstí, který nabízí podobné služby jako my. A u nás? Poslouchám jeden výmysl za druhým – že u nás parkují auta (ač parkují v celé ulici), že nemáme toalety, že je naše posezení u cesty nebezpečné, že…, že…, že… Absurdní argumenty, které mají jediný cíl: znepříjemnit život. A ve finále se musím domáhat spravedlnosti pomocí soudů. Ale jinak jsou samozřejmě všichni zastupitelé rádi za to co děláme a že ve městě fungujeme. Pokud bych měl nějak definovat pokrytectví, pak bych jako příklad použil právě tento způsob chování.

Ono to má, ale ještě další rozměr. Město má povinnost přistupovat ke všem obyvatelům a podnikatelům rovně. Ale ani to se neděje. Ve městě existuje mnoho různých záborů veřejného prostranství, které jsou tolerovány bez smluv a poplatků. O tom asi ani psát nechci, ale co považuji za velmi podobné je příklad Hrádecké pivnice, má v rámci nájmu zaplaceny pouze vnitřní prostory, ale užívá prostranství i před kulturním domem, a to zdarma, jen za úklid. Kiosek v letním kině také neplatí žádný zvláštní poplatek za využívání venkovního posezení, přesto, že všichni využívají stoly a židle ke konzumaci zakoupeného občerstvení a k posezení. No a pak jsme zde my. U nás to je nastaveno tak, že musíme platit za umístění dvou stolů a jednoho stojanu na kola nájem 6 000 Kč ročně. Kdyby město oceňovalo naše služby a bylo rádo za to, že v Hrádku fungujeme, tak jak nám tvrdí, také nám mohlo dovolit užívat prostranství pouze za úklid a sekání. Jenže ani to se nestalo.

Během sporu došlo navíc k další zvláštní věci. Tajemník navrhl úpravu vyhlášky a pořádně zábor veřejného prostranství zdražil. Z původních 35 haléřů za metr čtvereční a den, zdražil na 5,- Kč za metr a den. Asi aby si už nikdo nemohl výhodně zabrat veřejné prostranství pro služby.

Věci se mohou dělat jednoduše a nekomplikovaně. Ale je to o tom chtít… Užívání pozemku za úklid, nebo za sekání trávy, by ukázalo skutečný zájem vedení města o rozvoj služeb v Hrádku. To se však nestalo. Místo toho soudní dohra.

Co si z toho všeho máte odnést? Nikdy se nevzdávejte!

Toto vítězství u soudu považuji za uzavření celé této trapné záležitosti, kterou proti nám vedení města včele s tajemníkem Drncem zbytečně vedlo.

Zveřejňuji to proto, aby bylo jasné, že bojovat za svá práva a spravedlnost je dnes bohužel potřeba i ve městě, kde žijete a snažíte se dělat něco prospěšného pro druhé.

Zveřejňuji to i s vědomím, že nyní možná přijde i nějaká další, skrytá, “odplata” – třeba Zmrzlinovému domečku neprodlouží nájemní smlouvu, nebo ji demonstrativně zdraží, abych si uvědomil, že se o městě “nic špatného” nepíše. Ale i s tím si poradím.

Co by mě opravdu mile překvapilo, a potěšilo, by byl rovný a férový přístup jako k ostatním. Tak třeba se někdy dočkám, a přijde mi dopis z města, kde dostanu nabídku užívání prostoru zdarma, tak jako to mají ostatní… Uvidíme.

A to je celé. Jsem hrdý, že jsem to za náš Zmrzlinový a Vinný domeček nevzdal. I když mě to stálo spoustu času, a peněz navíc.

Všem, kteří náš domeček podporujete a kteří jste v úvodu tu kauzu vnímali stejně negativně jako já, děkuji! Věřím, a doufám, že je to i naposledy, kdy zde musím sdílet takto negativní zkušenosti.

Těším se na vás ve Zmrzlinovém a Vinném domečku, kde vás budou naši mladí “zmrzlináři” i nadále obsluhovat s radostí, hrdostí a čistým svědomím, že vše děláme vždy s láskou a od srdce. 

Pravda a spravedlnost se nakonec vždy prosadí, když si jdete za svým! 

David Redl