Zastupitel města, kdo je zlý a kdo dobrý?

Nikomu z nás se nestane, že se ráno probudí a je z něj najednou bez jakékoliv příčiny zastupitel svého města, nebo chcete-li jinak, komunální politik. Zastupitel je totiž zástupce svých voličů (sousedů, spoluobčanů), který získal důvěru a hlasy, aby skrze něj byly prosazovány změny, které mají zajistit v obci (městě či vesnici), kde všichni společně žijí, nejlepší možné podmínky. Zkrátka má se snažit, aby všem bylo v jejich obci co nejlépe.

Takhle to vnímám já. Také vnímám, že v komunální politice na malých obcích se mají zastupitelé chovat jinak, než na státní úrovni, už jen díky tomu, že jsme sousedé a téměř si “vidíme do talíře”.

O úspěch ve volbách usilují strany a nezávislá občanská sdružení. Jsou složená z jmen našich sousedů, nebo více či méně známých tváří obyvatel naší obce. Kandidáty ze svého okolí většinou známe, ať už podle obličeje, nebo podle jména, ale nejlepší variantou je, pokud je známe podle jejich činů a práce. Je fakt, že někdy volíme i někoho koho vůbec neznáme. Nicméně tady začíná výběr!

Programy na malých městech jsou jasné, jsou to běžné potřeby obyvatel. Klasické politické programy asi nikoho moc neoslní. Jsem ale přesvědčen, že všichni obyvatelé by jistě ocenili společný konsensus (společný postoj či shoda) bez toho, aby se koukalo na to kdo je z jaké strany či sdružení. Ale to se neděje.

Po zvolení má každý zastupitel svůj jeden unikátní hlas, svůj jedinečný názor, postoj, právě pro který byl třeba zvolen. Po volbách pak vnímám dohodu některých zastupitelů na společném způsobu hlasování jako podvod na občany. Tato dohoda se vytváří za jediným účelem, užívat si 4 roky moci po svém. Zda takto získanou moc využíjí ku prospěchu obce nebo ne ukáže samozřejmě jen čas. V zastupitelstvu o 15ti členech jako je tomu u nás, má tuto moc 8 domluvených lidí.

Takto se ze zbytku zastupitelů (7 osob) vytváří počátek dvou typů zastupitelů, ti co se loajálně přidají a ti co si zachovali své názory a postoje. Ale ti, co si zachovají své názory jsou z možnosti cokoliv ovlivnit “politicky vyšachováni”. To není postesk, ale nahlas vyslovený fakt. Vše je o dohodách a o tom na jakou stranu se kdo chce přiklonit. Osobní a morální zodpovědnost vůči svým voličům je tedy na každém jednom zastupiteli. Takhle, uměle, se na malých městech vytáří opozice a také řeči o tom, že některý zastupitel je “zlý”

Jak jsem zmiňoval, zastupitelem se nikdo neprobudí, většinou vás někdo z nějakého pro něj jasného důvodu osloví v období příprav na komunální či jiné volby a baví se s vámi o tom zda byste chtěli kandidovat a v lepším případě se s vámi dělí o informace jaká by byla vaše role v této funkci a co je cílem této práce. V horším případě se stanete jen jménem na jeho kandidátce, buď proto, že máte povolání nebo jméno co na kandidátce získává hlasy (horší varianta – čistý kalkul) a nebo proto, že chcete tomu kdo vás oslovil pomoci, ale víte, že nechcete nic pro město dělat. Nemáte to zapotřebí, svých starostí máte dost (což je běžný argument).

Osobně jsem se s touto situací setkal poprvé již v roce 1994. Tehdy jsem byl osloven bývalým starostou panem Perlíkem a objevil se tak na kandidátce po boku některých jmen, která znáte v zastupitelstvu dodnes. Tehdy mě překvapil získaný počet hlasů a to, že jsem byl do zastupitelstva zvolen. Na kandidátce bylo tehdy totiž mnoho vzdělanějších a zkušenějších kandidátů, než jsem byl já ve svých 22ti letech. Bylo to tedy překvapení, ale překvapení hodně zavazující.

Když člověk získá důvěru, mám to nastavené tak, že ji nechci zklamat. Nápady jsem předkládal, ale dodnes si pamatuji, že uspěl jen jeden. Ale i ten potěšil. A odnesl jsem si poznatek, že moje zkušenosti ve 22ti letech nemohly být natolik přínosné. Možná jsem pomohl tehdejšímu vedení poskytnout alespoň nějakou zpětnou vazbu jiné generace. Demokracie byla v roce 1994 “stále v plenkách” každý se s ní teprve seznamoval. Bylo 4 roky po revoluci a stále byl každý zvyklý na to, že ho někdo řídí a organizuje mu život, bylo to totiž zažité.

Čas nelze zastavit, žijete a sbíráte životní zkušenosti. Dostanete se do věku, kdy máte rodinu, práci, postavení možná jste někde aktivně činní v rámci komunitní činnosti. Politiku vnímáte jen z TV či z médií. A nemáte chuť si někde přidělávat starosti tím, že se budete aktivně do čehokoliv zapojovat. Ale vnímáte, že takto nemůžete nic změnit. I přesto, že vás některé věci štvou a máte již zkušenosti abyste si své názory a nápady dokázali obhájit a případně prosadit.

Pak přijde náhoda a životní zlom. A další zkušenosti. Bohužel z velké části negativní.

V mém případě se tak stalo v roce 2018 rovnou dvakrát, vlastně třikrát. Byl jsem osloven současnou poslankyní České Republiky, že si všimla mých aktivit ohledně TJ Hrádek a snahy o revitalizaci areálu a zlepšení sportovních podmínek v našem městě. Naše město prý zná a ráda by nějakým způsobem pomohla. Byl jsem tehdy nesmírně potěšen, nikdo vaše snahy v rámci TJ většinou ani neocení. Vše je bráno jako samozřejmost nebo možná jako povinnost. Já nikdy tuhle funkci nechtěl a když už jsem byl zvolen, přijal jsem ji s pokorou a respektem. Věděl jsem, že to bude hlavně o práci a ne o nějakém uznání nebo poděkování. Také jsem měl pocit, že jsem ve věku, kdy za všechny roky v TJ, z dob kdy jsem byl sám dítě, mohu TJ také něco vrátit. Proto jsem byl oslovením paní poslankyně velmi překvapen, potěšen a spolupráci samozřejmě s nadšením uvítal.

Všechna naše další setkání a společná práce vedla nakonec k sepsání žádosti o dotační grant na celkovou revitalizaci sportovního areálu TJ Hrádek, který měl velkou šanci na úspěch, díky kvalitně zpracovanému projektu a tehdy prosazované podpoře. Všichni okolo se snažili pomoci, nejtěžší úkol nakonec bylo získat podporu od vlastního města. Což opravdu nečekáte. Podmínky tehdy byly stanoveny na 20% finanční spoluúčast v rámci projektu, což by znamenalo, pokud by byl grant schválen, uvolnit z rozpočtu města cca 3 mil korun. My bysme však získali dalších 15 mil. dotace navíc na celkovou revitalizaci chátrajícího areálu. Celkem jsme mohli počítat s realizací prací v areálu za celkových 18 mil. Kč, pokud by vše bylo schváleno.

Postoj tehdejšího vedení, ale i mnoha současných zastupitelů byl negativní. Možná si někteří vzpomenete na petici a přesvědčovací akce ze strany mé a celé TJ, kterými jsem se snažil všechny přesvědčit. Ale nedařilo se. Argumenty ani fakta bohužel nepomohly. Zbylo jediné, zeptat se vás, občanů zda chcete v Hrádku lepší podmínky pro sport a volné chvíle s rodinou a dětmi. Zjistil jsem totiž, že vy občané našeho města máte tu největší sílu, jen ji nevyužíváte! Sepsal jsem tedy petici. Tento způsob upozornění na to, že lidi chtějí změnu pomohl. Zastupitelé nakonec finance na Zastupitelstvu města odsouhlasili, ale bohužel již pozdě, náš projekt termínově přepadl do druhého kola schvalování dotací a to se již nakonec pro změny na ministerstvu školství a tělovýchovy neuskutečnilo. Tímto přišla vniveč mnohaměsíční intenzivní práce a snaha všech o změnu. Vše jsem tak považoval za uzavřené, ale odnesl jsem si první nepříjemný poznatek, jít proti vedení města je něco co se nedělá a každý kdo to udělá to musí pocítit. I přesto, že jste použili jen ty prostředky, které vám naše země umožňuje. Okamžitou reakcí vedení města, byla výpověď z pozemku, který jsem si od města před 2 roky pronajal. Do té doby vše fungovalo normálně a bez problémů. Samozřejmě jsem se bránil. Město ale v rámci “odvety” přistoupilo k soudnímu sporu, který nakonec dopadl v můj prospěch, ale zjištění reality bylo tvrdé a já nechápal co jsem udělal špatně. Bylo to o tom, že jsem díky lidem docílil změnu názoru?

Říkal jsem si, že snad ne, tehdy měl starosta totiž “v šuplíku” projekt za 12 milionů na výstavbu umělého hřiště, který chtěl realizovat. Jedno umělé hřiště, mělo stát cca 12 mil. místo 3 mil. spoluúčasti na dotaci! Navíc výstavba umělého hřiště byla v rámci revitalizace zahrnuta také, tak proč ta zloba a “msta”? Jsem přesvědčen, že to byla reakce na petici a neposlušnost.

Petice o více jak 800 podpisech naštvala zastupitele? Proč? Je to přeci legitimní způsob jak dát věci do pohybu a přesvědčit vedení, že to není jen moje aktivita, ale že změnu chce víc lidí.

Když po pár letech prožijete podobnou situaci znovu při projednávání petice ohledně Mudr. Starkové a vnímáte u vedení podobné nálady, a cítíte stejnou zlobu, uvědomíte si, že se nic nezměnilo. Když lidé chtějí něco jiného než vymyslí radní je zle. Proč jiný názor nebo vůle obyvatel tak strašně rozčiluje vedení našeho města?

Každý problém má vždy dvě možnosti řešení. V tomto případě to je buď se na všechno vykašlat a zklamat lidi kteří vám věří, a nebo se problému postavit čelem a pokusit se o změnu.

A zde znovu zasahuje osud. Podzim 2018 , volby do senátu ČR za obvod Rokycany. Nikdy jsem nebyl politik, nikdy jsem nebyl členem žádné politické strany a stále nejsem, a nikdy by mě nenapadlo, že jednou večer zvednete telefon a dostanete nabídku na možnost stát se jedním z uchazečů o post kandidáta na kandidátní listinu obvodu Rokycany. Dvakrát jsem odmítl. Kvůli své práci, kvůli rodině, kvůli tomu že se nepovažuji za politika. Ale argumenty, že když chce člověk věci ovlivňovat musí proto sám něco udělat mě přesvědčily. Řekl jsem si, že zkusím být Hrádku či TJ prospěšný i jinak, kdyby to vyšlo. Martyrium toho co vše se děje než se stanete opravdovým kandidátem nebudu popisovat, kdo to nezažil nepochopí, ale nakonec jsem uspěl a kandidátem se opravdu stal. Už to byl pro mě mega úspěch. Neznámý a z malého města, bez větších ambicí překonat mnohem známější tváře pohybující se ve světě politiky roky. Konečné sečtení výsledných hlasů po volbách bylo pro mě opět velkým překvapením, získal jsem přes 4300 hlasů. Dobojováno. Senátor může být jen jeden o zbylé pořadí zde vůbec nejde. Další zkušenost za mnou. To, že člověk neskončil jako outsider na posledních místech vlastně udělá vnitřně velkou radost. Stejně tak jako pozdější oslovení zda bych přijal kandidaturu do Europarlamentu. To jsem odmítl rovnou. Odloučení od rodiny by pro mě byl tak zásadní problém, že jsem s odmítnutím vůbec naváhal. Ale zase! To co člověk myslí dobře a dělá to s pocitem, že může svému městu pomoci, někteří vnímají zcela opačně. Asi je to podle pravidla podle sebe soudím tebe, když je známé o jaké lidi šlo, ale to je na svědomí každého jednoho. Já jsem stále stejný, názory i postoji.

I podruhé vše bylo o náhodách. Stejná paní poslankyně, která mě navrhla do seznamu uchazečů a posléze přímo na kandidáta do senátu řekla totiž jednu zásadní věc: “V hospodách, na facebooku ani blbými řečmi na ulici či u televize se nikdy nic nezmění! a pokračovala: “Pokud ti jde o skutečnou změnu, musíš přijmout zodpovědnost za své činy, musíš vystoupit z anonymity a veřejně se postavit za své nápady a pracovat na tom je zkusit prosadit do praxe. Pokud máš rád vaše město, jako komunální politik toho můžeš ovlivnit hodně!” Zároveň mně nabídla možnost kandidovat v našem městě jestli si seženu k sobě lidi, kteří se se mnou na změnách budu chtít aktivně podílet. Uvědomil jsem si vyřčenou pravdu, nechci být stejným kecalem u piva! Až se jednou ohlédnu za svým životem, chci si říct, něco jsem pro změnu udělal. Dostal důvěru a snažil se. Lidé jsou různí a tak jsem věděl, že nemůžete být po vůli všem, nicméně jsem byl rozhodnut přesvědčit každého prací a to se snažím dělat doposud.

Po komunálních volbách 2018 jsem se skutečně stal zastupitelem. Zúčastnil se také prvního a zároveň posledního povolebního jednání. Bylo to jednání, kde se dopředu domlouvá co bude. Takové to jednání před samotnou volbou nových představitelů města na ustavujícím zasedání Zastupitelstva našeho města. Když se ve velké politice projednává rozpočet, myslím si, že se tomu slangově říká “porcování medvěda”. Chování naší koalice na tomto jednání bych přirovnal právě výrazem “porcování medvěda”, protože nám oznámili jak naporcovali funkce a svou moc. Zaznělo dokonce, že co se v Radě města “upeče” to Zastupitelstvo schválí. V našem městě se účastnilo voleb 5 subjektů a každý má svého zástupce v Zastupitelstvu města. Můj návrh zněl, že by bylo dobré a spravedlivé, kdyby se Rada města skládala právě ze zástupců všech pěti stran a sdružení tak, aby v Radě města zaznívaly názory všech. Rada města stejně své výsledky hlasování a veškerá doporučení předkládá zastupitelům. Předpokládal jsem, že ti by svým nezávislým hlasováním (podle toho tak jak to každý vnitřně cítí s čím souhlasí a nesouhlasí) tyto návrhy korigovali a doplňovali o své názory a připomínky. Ale názor koalice zněl jasně, a odpověď ještě jasněji. NE ! My jsme volby vyhráli a domluvili se kdo ve městě bude vládnout. Zbytek už znáte funguje to tak doteď.

Právě tímto postojem a jednáním vytvořila současná vládní koalice našeho města svou OPOZICI! Přesně v duchu velkých měst a vrcholné politiky!! Ani já, a myslím si, že mohu říct, že asi ani Petr Franta neměl po svém zvolení v úmyslu se stát opozičním či “zlým” zastupitelem. Chtěli jsme pracovat pro město Naše současná role byla vytvořena dohodou koalice a “vyšachováním” v rámci politické hry. Ale i to je demokracie. Já to respektuji a podle toho přistupuji ke své práci zastupitele, věnuji se činnosti, která souvisí s prací opozice. Z řad občanů jsem vše vnímal, ve zpětné vazbě, jako podvod na ně samotné. Vím, že lidi očekávali, že 15 lidí potáhne za jeden provaz ve snaze dělat město lepším, nebo že bych to špatně vnímal?

Dobrý či zlý je otázka jak od Hamleta. V Hrádku opozice nikdy nefungovala jako opozice. Za dobu kdy jsem aktivně vnímal komunální politiku našeho města jsem poznal jediného opozičního zastupitele, který se nebál promluvit, zjišťovat si informace a stál si za svým názorem a postoji. Byl to pan RNDr. Jiří Branka, bohužel byl na to sám.

Nyní v opravdové opozici fungují dva zastupitelé. Zbytek je složen z vládnoucí koalice a zastupitelů, kteří chtějí mít svůj klid. Za 1600 Kč měsíčně (pokud zároveň pracujete jako člen komise) zvedají ruku možná tak, aby nikoho nenaštvali. Do hlav jim člověk nevidí. Třeba by uměli odůvodnit svá hlasování. Ale dost pochybuji. Často totiž ignorují fakta, sdělené informace nebo nechtějí přemýšlet nad tím zda to co se tvrdí je skutečně pravda. Nepovažují to zřejmě za důležité. Také připravenost zastupitele na jednání zastupitelstva města je individuální záležitost. Každý se připravuje dle svého, někdo poctivě, někdo vůbec i to hovoří o přístupu ke své funkci. Jak se kdo připravuje na jednání lze snadno vypozorovat, podle toho pak vypadá i hlasování…

Pro některé platí dříve zažité, “že je dobré být za dobře s vedením než mít vlastní názor”. Takhle mají totiž svůj klid. Po vlastních zkušenostech se jim ani nedivím. Ale stále je to o svědomí a charakteru. Většina obyvatel města se stala svědky toho, že za veřejný (nehodící se) názor můžete být kdokoliv popotahován. Třeba policií. Tenhle fakt vás asi umí “nahlodat…” Sice se všechno zaonačí tak, aby to vypadalo, že s městem to nic společného nemá, ale fakta stejně nakonec ukázala že tam spojitosti jsou. Kdo další by za těchto podmínek chtěl být opozicí? Nikdo.

Navíc mnoho těch co jsou v zastupitelstvu již léta mají své důvody nevyčnívat a být “hodný”. Prostě když z městkého rozpočtu máte zajištěný roční příjem pro svou firmu nebo firmu svých blízkých, z principu věci budete “kámoš”. A nejde jen o tyhle vazby. Asi si každý vzpomene na rčení “koho chleba jíš toho píseň zpívej” jak a u koho to v našem městě platí si pozorný občan vydedukuje sám.

K čemu to vede a co to znamená? Vnímám co mi říkají lidé, jste ti ZLÍ, jdete proti městu, kdyby jste nedělali to co děláte, vedení by udělalo mnohem víc. Takto vzniká zlý a hodný zastupitel! Ale je to opravdu tak? Zamyslete se, opravdu jedním hlasem mohu ovlivnit to, kolik toho město udělá, či to kolik peněz utratí, kolik máme asistentek, nebo zaměstnanců úřadu, nebo zda se koupí nový automobil? Ne, to opravdu jedním hlasem neovlivníte…

  • Za dva roky jsem pouze svědkem toho, že vedení úřadu se stává čím dál tím méně transparentní. Proč?
  • Vnímám, že určité informace se dostávají jen k určitým lidem, ne ke všem zastupitelům stejně. Natož k občanům. Proč?
  • Vnímám, že jsou sdělovány informace, které se dále buď nedají ověřit, nebo se ve výsledku dozvím, že informace veřejně sdělená a šířená není pravda. Proč?

Co se za těmito kroky má skrýt? Přeci když někdo něco dělá dobře, nemusíte se s tím tajit a cokoliv schovávat! Naopak!! Ale hlasování o tom dělat vše více transparentně podpoří pouze dva hlasy. Proč?

Jako opoziční zastupitel se tedy musím ptát, jinak se k informacím nedostanu. Ptát se musím oficiálně. Jako opoziční zastupitel se snažím pracovat, navrhuji a předkládám protinávrhy. Ale kolik si myslíte, že jich koalice schválí, když jste vlastně ten “nepřítel” v jejich očích? Jako opoziční zastupitel kontroluji, protože vím a dokladuji, že Kontrolní výbor neplní svou funkci. Ale opět to nikoho netrápí. Je to tak zřejmě v pořádku, protože vysvětlením tohoto stavu je popis toho co výbor musí a nemusí místo zamyšlení nad chybou. Doplnění kontrolního výboru na 5 členů s hlasovací převahou koaličních členů bylo totiž dalším politickým tahem. Kontrolní výbor, z logiky věci, byl vždy prací opozičních stran, proč je u nás v rukou koalice? Přijde na to někdo?

Kapitola sama pro sebe a vrchol povolebního “ledovce” je pak nový tajemník našeho úřadu, dříve člověk, který ač nebyl zastupitelem měl na tehdejší vedení města řadu připomínek, stížností a rád si s vedením a samotným starostou Perlíkem často dopisoval.

Tehdy jsem zaznamenal, že vedením byl označován jako “prudil”. Tak tento prudil se měl stát nezávislým tajemníkem úřadu města Hrádek. Ale stal se tajemníkem, který je zcela závislý na vládnoucí koalici. Na jednáních zastupitelstva města pak často přemýšlím jak moc se asi líbí paní starostce to, že žije ve stínu svého tajemníka. Pojem nezávislost je z mého pohledu tajemníkovi zcela cizí. Dnes už vím, že to není jen z mého pohledu. Otázka by mohla také znít proč? Ale u úředníka je mi to jedno, ten není volený lidmi, nemusel bojovat o důvěru, je to zaměstnanec, má pracovní smlouvu. Měl by se chovat jako profesionál, ale to mu nejde a starostka jeho chování toleruje. Na toto téma by se dalo popsat X dalších stránek, ale článek není o tajemníkovi.

Město funguje jen díky svým obyvatelům a jejich daním. Zastupitel byl svým zvolením povolán mimo jiné k tomu, aby nakládal s majetkem, který mu nepatří. Musí přísně oddělit veřejný a soukromý zájem. Otázkou pak zůstane, jak to vnímáte vy. Hodnocení jak je kdo důvěryhodný zůstává také jen na vás, buď dáte na řeči, nebo si sami zjistíte fakta.

Já už si informace vždy ověřuji. A výsledky mě přesvědčují, o tom, že to je dobře! Vedení města stále pokračuje v opatřeních, která znesnadňují běžnou transparentnost správy města. Audiozáznamy, nic neříkající texty záznamu jednání uvedené v zápisech, atd. Vlastní obyvatelé nemají nárok znát jak se doopravdy na jednáních zastupitelstva města jedná? Kdo, jak a s čím na jednáních vystoupí? Jaké jsou pokládány otázky, a jaké jsou odpovědi? Jaké argumenty během jednání zaznívají? Možná je to právě proto, že některým právě zvoleným zastupitelům se to hodí. Nemají touhu zvyšovat vlastní důvěru svým přístupem k výkonu funkce.

Být v zastupitelstvu třeba 26 let, by měl být důkaz toho, že svou práci děláte dobře. Ale může to být i důkaz toho, že pouze ovládáte umění loajálnosti. Rozřešení této otázky je spíše na vás, vy musíte vědět koho a proč volíte. Vy jste ta síla, která rozhoduje o tom, kdo spravuje vaše město, vaše peníze a zda se k vám chová dostatečně zodpovědně a důvěryhodně. Pokud ano, právem získává váš hlas a vaši podporu i v dalších volbách. Účty, za své činy v rámci své funkce, se skládají občanům. Pokud bude vedení města vědět, že Vás to nezajímá, budou dělat vše proto, abyste se dozvěděli ještě méně než doposud. Nevěříte?

Stále se přesvědčuji o tom, že někteří zastupitelé si stále neuvědomují fakt, že v důsledku hlasování může být rozhodnutím zastupitelstva způsobena škoda. Zastupitel ji může způsobit nechtěně svým vadným hlasováním, třeba jen kvůli neznalosti nebo nezjištění si všech potřebných informací o dané problematice. Nebo prostě jen hlasoval “automaticky s davem”. To vás ale nezbavuje zodpovědnosti a existuje trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku, který je pak nemilým důsledkem tohoto nezodpovědného jednání. Nedbalostní forma je tedy nebezpečná a představuje pro zastupitele značné riziko. Kolik si myslíte že na to, u nás ve městě, myslí zastupitelů?

Na závěr si vypůjčím slova jednoho sociálního psychologa který tvrdí, že nejvíce destruktivním schématem poslední doby je IGNOROVÁNÍ reality a nenávist vůči FAKTŮM. Žiji s vámi na našem malém městě a plně si uvědomuji význam tohto sdělení. Jak se tedy postavit k otázce kdo je “dobrý” či “zlý” zastupitel? Za dva roky to bude důležité téma. Budete muset vybírat z dalších kandidátů. Nebo se stanete sami kandidáty, pokud budete chtít něco změnit. Půjdete “se svou vlastní kůží na trh”. Čeká vás rozhodnutí jak budete pracovat. Do voleb se nechodí s vědomím toho, že vás za vaši práci někdo bude nálepkovat “zlý” či “hodný” zastupitel. Ti co nejsou “politici” jdou do voleb většinou s tím, že chtějí měnit věci k lepšímu. Za 4 roky občané vystaví vysvědčení za Vaše postoje, názory a snahy proměnit sliby v činy. Tohle je třeba mít stále na mysli. Síla obyvatel je, že mohou svými rozhodnutími a veřejným názorem činit změny. Přemýšlejte nad tím.

David Redl, zastupitel

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít HTML značky a atributy:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>