Člověk moudrý

Úvod

Tento článek jsem napsala před dvěma lety do jednoho bulletinu, pokud přehlédneme, že jaro jsme již opustili a užíváme si léta se všemi jeho barvami, je vlastně stále aktuální…

Homo Sapiens Sapiens  – člověk moudrý?

„ Ve všech věcech ´přírody´ existuje cosi nádherného.“

Aristoteles

K dnešní úvaze nebyla cesta jednoduchá ani přímá. Čas dozrál před několika dny, neboť naše média byla opět… všimněte si, že jde téma opakující se v určitých delších či kratších intervalech… zabarvena do zelena :-).

Aby nedošlo k mýlce, ne nejedná se o všemi radostně očekávané jaro, které jistě brzy vtrhne s dravostí sobě vlastní do našich zahrad, zahrádek, lesů a parků – a tady zase nejsme tak daleko od věci.

Vždyť o parky a lesy právě jde… ovšem o parky národní, neboť je ve hře návrh senátního zákona o národních parcích. Vzhledem k tomu, že nemám dost relevantních informací, nečekejte ode mne, že dám za pravdu jedné, či druhé straně… musím věřit, že nakonec jediným vítězem bude „příroda“.

Ale zkusila jsem se zamyslet sama nad sebou. Žiji v rámci možností v souladu s přírodou? Ano i ne. Ono, pokud nechcete celé dny trávit tím, že si budete vyrábět vlastní zaručeně ekologický šampon, prací prostředek, hnojivo a možná jednou utkáte plátno na rubáš, tak prostě musíte sáhnout po produktech, které asi nebudou stoprocentně ekologické. I když tady se dá už přemýšlet a pečlivě vybírat! Nakonec suroviny pro domácí výrobu musí být dovezeny, většinou neekologickou dopravou a na ohništi v jeskyni to také nejspíše nevyrobím.

Pokud do dané problematiky zabrousíme hlouběji, věřte, že se objeví mnoho dalších otázek a odpovědí. Z médií zazní: „ Považte, podražily nám salátové okurky…“ a národ povstane, jako jeden muž a hřímá nad tou drahotou. Nevím, zda si uvědomují, že přece není normální v našem zeměpisném pásmu mít na pultě salátovou okurku v lednu, únoru, březnu. Vypěstována byla možná i ekologicky někde ve Španělsku a pak zcela neekologicky dopravena do celé Evropy. Tady nejde o zanedbatelné náklady. Vím, že ta okurka, jahody a jiné podobně vláčené potraviny křížem krážem světem nemají žádnou nutriční a nakonec ani chuťovou hodnotu, tak je kupuji opravdu výjimečně a nerozčiluji se. Jenže také vím, že to dává lidem práci a pokud tento neskutečný kolotoč dnes někdo zastaví, přijde mnoho lidí o práci a roztočí se kolotoč zcela jiný. A to jsem si vybrala pouze jeden příklad. Takto bych mohla pokračovat do nekonečna.  Občas mne přepadne obava a strach z toho co jednou přijde. Obchodní centra zavalená nepředstavitelným množstvím zboží – často velmi nekvalitním a neekologickým, které nemůžeme v žádném případě zužitkovat, žijeme v takzvaném spotřebním světě, ale kam nás tento způsob žití přivede… nedostává se mi odpovědi a možná se i obávám vědět.

Tak alespoň třídím, snažím se nemrhat ničím… za vším je lidská práce a té si vážím. Mám radost, pokud objevím potoky, které ještě meandrují a „člověk moudrý“ je nechává, nechce jim vnutit svoji představu, kudy by měly téct, neboť si je vědom, že paměť přírody je dlouhá… a vše si jednou vezme zpět.

Nakonec mi nezbývá, než věřit, že homo sapiens sapiens dostojí svému jménu a bude nadále žít s přírodou v souladu, možná s trochou nepohodlí, ale s radostí, že je součástí něčeho tak jedinečného a úžasného!

Ilona Tytlová                                       27. 2. 2017

P.S.

Přichází jaro, vtrhne k nám bez ptaní a dravě, tak jak to umí jenom jarní příroda… užijme si ho!

O mateřštině…

„Jazyk jest vědomí národa, jest jeho duch v nejvyšším svém zjevení, jest čarovně mocný svazek, jenž dítě k matce, bratra k bratru, rodinu k rodině víže a je všechny spojuje v národ“.

P. J. Šafařík

O mateřštině… název článku jsem si nevybrala náhodně. Stejně tak výběr citátu byl cílený. Mateřský, čili rodný jazyk je vždy jen jeden, pokud odhlédneme od výjimek, které nakonec potvrzují pravidlo. K mateřskému jazyku se váží naše první slova, první říkadla, rýmovačky, pohádky. Budeme-li mít štěstí, vyslovíme v něm i slova poslední…

Kupodivu 🙂 mým mateřským jazykem je čeština, vše co jsem výše popsala, v ní pro mne bylo poprvé a o slovech posledních zatím nepřemýšlím. Co mne ovšem v poslední době přivádí ke stále častějšímu zamyšlení je „čeština“, která na nás útočí ze všech stran, média nevyjímaje. Pochopitelně i zde platí pravidlo výjimky, chápu, že moderátor v soukromé televizi, či rádiu mluví jiným jazykem, než moderátor ve veřejnoprávních médiích. Nevadí mi hovorová čeština, nakonec striktní spisovný český jazyk by někde působil zcela nepatřičně.

Tak co mi vlastně vadí… špatná shoda s přísudkem, chybné skloňování. Možná i malá slovní zásoba, vždyť náš jazyk oplývá bohatostí, malebností, tak proč toho nevyužít. Vím, že se jazyk vyvíjí, nakonec některé archaismy z konce devatenáctého století nás určitě dobře pobaví, občas je lze použít pro ozvláštnění vyprávění, ale abychom je běžně používali, je nemyslitelné. Vše se vyvíjí, jazyk tedy není výjimkou.

Tak kde je chyba… není to snadné. Bylo by jednoduché odsoudit rodiče, kteří na vycházce s dítětem více času věnují mobilním telefonům než hraní a vyprávění si s potomkem. Jenže co když se o to intenzivněji věnují dítěti doma, nemám právo soudit. Bylo by jednoduché napsat, že klesá úroveň školství a nakonec i ta média…

Myslím si, že od všeho trochu. Jsem knihomol, od dětství jsem byla knihami obdarovávána, členkou místní knihovny jsem od svých šesti let, tak vím, že tady je jedna z cest.

Škola… kdysi jsem někde četla: „Krásná je paní učitelka, která učí děti český jazyk milovat, ne znát!“ Přestože vím, že je gramatika důležitá, tak s citací souhlasím. Pokud máme štěstí a dostane se nám učitele, který nás naučí jakýkoliv předmět především milovat, dostaví se touha daný předmět i znát!

Je vidět, že navzdory pokroku a vývoji se cesty moc nemění, je to stále jen na nás a v nás.

Tak nám všem přeji setkání s „krásnými učiteli a učitelkami“… a obavy, jakým směrem kráčí naše mateřština, budou liché.

S pozdravem Ilona Tytlová

P. S.

Pokud si chcete užít hrátek s českým jazykem, doporučuji vám knihu Leo Rostena, Pan Kaplan má stále třídu rád, kterou do češtiny převedl Antonín Přidal… věřím, že ten v životě potkal nejednu „krásnou paní učitelku“.