Autor: Petr Franta

Na našem malém hrádečku si jednoho dne postěžovala královna, během sezení u kulatého stolu, že dva z rytířů dělají pro království pouze pár dnů před tím, než zasednou u kulatého stolu a tím pádem neodvádějí pravidelně svou práci.

Oba rytíři věděli, že královna mluví ze své vlastní dlouholeté zkušenosti, proto se rozhodli, že svou práci budou dělat jinak. Pokud budou rytíři více pro království pracovat, více se toho dozví a budou tak více ku prospěchu celému království. Důležité pro ně bylo, aby nezapomněli na ty, díky kterým se stali rytíři.

Aby ti dva rytíři mohli lépe komunikovat s hrádkem, tak si pořídili několik poštovních holubů, čímž se zrychlila komunikace mezi hrádkem a jejich obydlím. Tímto okamžikem začali na hrádek posílat své dotazy, podněty či návrhy, aby mohli dostát svému rytířskému slibu – pracovat pro království.

Jak čas plynul stalo se něco, s čím tito rytíři vůbec nepočítali. Písař na hradě začal chodit za královnou, a čím dál častěji si stěžoval, že má díky těmto dvěma rytířům stále více práce. Musí dokonce dvakrát týdně dolévat inkoust do kalamáře, co každý den seřezávat brk na psaní a od pečetidla se mu udělal mozol. Královna byla čím dál více nešťastná z písařova nářku. No jen si to představte, když za vámi den co den písař chodí s nářkem, kolik mu ti rytíři přidělávají práce, jak je to všechno složité, že potřebuje k sobě dalšího písaře, aby sobě ulevil a tak dále a tak dále. Samo sebou to královna dlouho nevydržela a svěřila se svým nejbližším oddaným poddaným se svou starostí ohledně písařova nářku a požádala je o pomoc.

Naštěstí byla v blízkosti královny její věrná dvorní dáma, která vždy jako první přispěchala s pomocí, proto se jí říkalo rychlá dvorní dáma. Ta když slyšela, že její oblíbená královna potřebuje pomoc, tak nelenila a s rychlostí sobě vlastní se pustila do řešení tohoto, pro královnu, zapeklitého problému. Slíbila královně, že celou záležitost rychle vyřeší.

Jednoho dne, když rytíři znovu zasedli u kulatého stolu, se tato rychlá dvorní dáma rychle ujala slova a vystoupila proti těmto dvěma rytířům. Řekla jim: “Vy dva pracujete moc a to se v našem království nesmí! Musíte pochopit, že takhle nikdo pracovat nemůže, to se prostě nedělá. Na hrádku tím všechny zatěžujete a písař kvůli vám bude potřebovat pomocníka. Bylo by dobré, abyste pracovali méně, protože o svůj žold stejně nepřijdete, i kdyby jste nepracovali vůbec.” Přidal se i další věrný z královniny družiny rytíř “Píč”, který si postěžoval, že musí na hrádku každý den v šest hodin ráno odchytávat poštovní holuby se vzkazy od oněch dvou rytířů. Byl by asi raději, kdyby mu tam létali pečení holubi, ale to ti dva rytíři určitě posílat nebudou.

Ti dva rytíři seděli u kulatého stolu a nevěřícně kroutili hlavou. “Co máme vlastně dělat?”, říkali si. Královně se nelíbí, když děláme pro království málo. Písaři se zase nelíbí, že děláme moc. Rychlá dvorní dáma dělá všechno pro to, aby se zavděčila královně, takže té se ti dva rytíři nezavděčí nikdy.

Samozřejmě, že se rytíři zachovali tak, jak jim praví jejich rytířská čest. Nenechají si do své práce kecat od nikoho, kdo dělá svou práci jen proto, aby se zavděčil královně nebo těm, kteří královně žalují a ukazují prstem na ty, co se jim nelíbí. Správný rytíř je zde pro svůj lid a pokud svou práci dělá špatně, tak mu to lid za pár dní spočítá, ale rozhodně jim nebude žádná rychlá dvorní dáma, písař nebo kdokoliv jiný diktovat, jak se mají o svůj rytířský úřad starat.

Petr Franta, zastupitel

PS: Audio verzi pohádky poskytne na vyžádání městský úřad v Hrádku. Konkrétně si musíte napsat o audio záznam ze zasedání zastupitelstva ze dne 25.2.2021. Jak na to, je popsáno na této stránce.

Dopředu chci napsat, že podat žádost o odkoupení pozemku města je právo, které má každý a já ho nechci rozporovat. Stejně tak, má právo zastupitelstvo tento pozemek neprodat.

Vracím se k zasedání zastupitelstva konaného dne 17.12.2020.

V podkladech na zasedání zastupitelstva byl návrh na prodej pozemku. Nebudu zde rozepisovat, kdo si o něj požádal, ale jak se postavilo zastupitelstvo k jeho prodeji.

V roce 2018, ke konci volebního období schválila rada města prodej pozemku. Tento pozemek se dostal až po dvou letech na program jednání zastupitelstva, protože se potřebovaly vyřídit všechny náležitosti spojené s prodejem.

Omáčku už máme za sebou a teď přejdu k vlastnímu jednání zastupitelstva.

K projednávanému bodu jsem vystoupil s tím, že jsem proti prodeji pozemku. Důvody jsou jednoduché.

• Za prvé je pozemek v těsné blízkosti budov, které jsou majetkem města a prodejem tohoto pozemku bychom si nemohli postavit ani lešení na vlastním pozemku v případě opravy budovy.
• Druhý důvod je ten, že nebudu prodávat pozemek, když nevím, zdali se mi nebude za deset let hodit. Já už v té době v zastupitelstvu nebudu a ti co přijdou po mě to jistě ocení.
• Třetí důvod je ten, že jsem obecně proti bezdůvodnému prodeji pozemků města, když lze pozemek dlouhodobě pronajmout.
• Čtvrtý důvod je, že cena prodávaného pozemku byla kolem devíti tisíc korun, takže v době, kdy budeme investovat přes 35 milionů korun není devět tisíc to, co město zachrání nebo mu nějak pomůže.

Přednesl jsem své argumenty a pak měly přijít ty, co podporují prodej majetku.

Během projednání tohoto bodu se zeptal zastupitel Šístek paní starostky, zdali by se mohl podívat do nákresu plánu, na kterém je vyznačeno, co by se mělo prodávat. Je vtipné, že zastupitel přijde na zastupitelstvo a ani neví, o čem se bude hlasovat. Jakmile si zastupitel Šístek prohlédl nákres, tak se mi zeptal, zdali jsem to vůbec viděl, že je to jen taková nudle. Zastupiteli Šístkovi jsem sdělil, že jsem si byl pozemek prohlédnout a mám ho i vyfocený a na rozdíl od něj, který si to zjistil teprve před pěti minutami na papíře formátu A4. Pro mě rozhodně není žádný pozemek města pouhá nudle! Stejný výraz “nudle” pro prodávaný pozemek měl i zastupitel Pech, takže jsem zjistil, že máme novou měrnou jednotku v našem městě: 1 nudle = 36 m². Další vtip je ten, že právě zastupitel Šístek byl v roce 2018 jeden z radních, kteří rozhodli o prodeji tohoto pozemku. Tak to už mi hlava nebere. Přitom se rozhodli radní pozemek prodat 10.10.2018, tedy v době, když už bylo po nových volbách a byly známy výsledky těchto voleb.

Druhý šok mi uštědřila paní starostka Sobotková, která prohlásila, že se prodávaly strategičtější pozemky za menší peníze. Tímto asi chtěla zlehčit vlastní prodej pozemku, protože jinak nechápu, proč by to říkala. Paní starostka Sobotková přesně ví o čem mluví, když sedí v zastupitelstvu už čtvrt století a musela být (pokud byla přítomna) takřka u všech prodejů městského majetku, které byly větší nebo strategičtější za méně peněz.

Tajemník Drnec se také vložil do diskuse a prohlásil na mou adresu, že musím přesvědčit své kolegy zastupitele, aby se pozemek neprodal a gestem ukázal na ostatní zastupitele. Proč to prohlásil netuším. Vlastně vůbec netuším, proč mi to sdělil, ale jak ho znám, tak měl svou potřebu něco sdělit doufajíc, že stejně nemám šanci zvrátit hlasování.

První překvapení, které jsem nečekal, bylo vystoupení radního pana doktora Richtera, který sám upozornil na to, že před rokem jsme hlasovali o jiné žádosti na prodej pozemku a tehdy se pozemek neprodal, takže bychom měli mít podobný přístup ke všem občanům našeho města.

Překvapení druhé bylo, že se pozemek opravdu neprodal. Pro prodej pozemku bylo nakonec jen šest zastupitelů: Pech, Šístek, Sobotková, Rousek, Kotyzová a Beranová, od kterých jsem neslyšel žádný rozumný argument pro prodej městského pozemku velikosti “jedné nudle”, přitom všichni hlasovali opačně před rokem na to samé téma. Pan Rousek, který měl před rokem a půl proslov o tom, jak by se pozemky města prodávat neměly, letos svůj proslov vynechal. Být to zastupitelé, kterým jsem dal svůj hlas, tak bych se jich zeptal, proč se rozhodují tak jak se rozhodují? Máte na to právo, pokud vás to zajímá a věřím, že vám rádi zodpoví důvody, které jsem se já nedozvěděl.

Petr Franta, zastupitel