Pohádka o zlé lavičce

Za devatero horami a devatero řekami se rozkládalo malé království v jehož středu byl malý hrádek. Bylo to království jako každé jiné, které se nelišilo od mnoha jiných.

Jednoho dne se v království objevila zlá lavička. Na první pohled to tak nevypadalo, protože se zdála jako každá jiná, ale tahle byla zlá. Lavička dělala svému okolí těžkou hlavu. Pokud bylo hezké počasí a sluníčko hřálo, lavička dělal velký hluk a nepořádek.

Došlo to až tak daleko, že se lidé začali lavičky bát a poslali na hrádek prosbu o pomoc.

Na hrádku bylo patnáct statečných zbrojnošů, kteří si do svého středu zvolili královnu a čtyři rádce. Když přišla prosba o pomoc, chopil se jí jeden zbrojnoš, který chtěl s pomocí ostatních lavičku potrestat.

Pro královnu a její rádce bylo nemyslitelné, aby nějaký obyčejný zbrojnoš navrhl něco, co by mohli ostatní přijmout za své, protože tím by přišli o slávu a přízeň lidu. Proto královna se svými rádci dali hlavy dohromady a řekli si, že tomu zbrojnošovi nápad vyfouknou a po nějaké době ho předloží jako svůj vlastní, a tím získají veškerou slávu a přízeň lidu.

Aby byla sláva co největší, tak se domluvili, že počkají až do jara, protože v zimě lavička spí a nic nedělá. Až se lavička na jaře probudí a začne dělat nepořádek, lid bude opět zoufalý, tak teprve potom se s lavičkou se vší slávou vypořádají. Všichni věděli, co se stane, proto jen stačilo čekat na nejvhodnější okamžik.

Jak se dalo čekat s příchodem jara se probudila i lavička, takže to co všichni věděli, že se stane, až se lavička probudí, se opravdu stalo. Lavička se probudila a začalo to všechno nanovo. Nepořádek kam se podíváš a hluk od rána do večera. Královna s rádci netrpělivě čekali, až přijde další prosba lidí o pomoc, aby mohli uskutečnit svůj plán.

Prosba dle očekávání opravdu přišla. Královna s rádci zareagovala takřka okamžitě. Svolali zbrojnoše a požádali je na oko o pomoc, protože dobře věděli, že zbrojnoši budou lidem chtít pomoci. Zbrojnoši samozřejmě pomohli a lavičku zavřeli na samotku. Až se lavička napraví, tak se zbrojnoši pokusí pro ni najít nové místo, kde by mohla být více užitečná.

Královna i rádci měli velkou radost z toho, jak se jim podařilo získat přízeň obyčejných lidí, kterým naoko pomohli, a kteří už několik měsíců předtím mohli mít po starostech od zlé lavičky, kdyby nechtěli veškerou slávu jen a jen pro sebe.

Vyprávěl Petr Franta

Pohádka o tom, jak chtěli mít na hrádku vlastní kolbiště

2 komentáře na “Pohádka o zlé lavičce”

  • Karel napsal(a):

    Moc hezky napsáno, jeden by si myslel, že se tento tragikomickou aurou obestřený příběh s “happyendem”opravdu stal.

  • Monika Lavorenti napsal(a):

    Ještě, že je to jen pohádka a v našem městě nemáme vládce ani královny, ale jen a jen volené zástupce občanů, kteří by jim měli naslouchat a rozhodovat se demokraticky podle vůle většiny ( hlavně občanů – ne jen zastupitelů )… Ale občané se musí naučit svojí vůli vyjádřit.
    A ještě dodám, že i podle mě by bývalo bylo správné vyslyšet přání dotčených občanů dříve, ( na jednání ZM chodím pravidelně a případ “lavička” znám ) ale lépe pozdě než nikdy. A ještě lepší by bylo, aby o umístění laviček a dalších věcech nerozhodoval bez konzultace s kýmkoli jen jeden člověk…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít HTML značky a atributy:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>