Vedení pionýrské skupiny Hrádek vyhlašuje brigádu na dříví

Vedení pionýrské skupiny Hrádek vyhlašuje brigádu na dříví, které bude sloužit v příštím roce na otop při letním táboře u Spáleného mlýna.

Termíny jsou v sobotu 24. srpna a 31. srpna vždy od 8:00 hodin před sanatoriem na Janově.

Předpokládaný konec je ve 12:00 hodin. Občerstvení je zajištěno.

Pro děti: rozloučení s prázdninami

Pozvánka pro děti na rozloučení s prázdninami v neděli 25.8.2019 od 9.30 h. před domem kultury.

Jsou připraveny hry, soutěže, malování na obličej, skládačky, omalovánky, skákací hrad, odměny, ukázka kynologického klubu, rukodělná dílnička, tanec při kytaře, eko soutěže.

Více informací na stránkách města.

Petici proti záměru Ministerstva financí ČR zrušit 34 vybraných pracovišť finančních úřadů

Oznamujeme, že do pátku 23.8.2019 je možné na MěÚ Hrádek připojit se k petici proti záměru Ministerstva financí ČR zrušit 34 vybraných pracovišť finančních úřadů.

Finančního úřadu v Rokycanech se tato petice netýká.

Více informací na stránkách města.

Schvalování veřejnoprávní smlouvy s TJ ve stylu, chyba nebyla u nás…

Na stránkách města je již zveřejněný audiozáznam z mimořádného zasedání 1.8.2019.

A musím říct, že po půl roku trvajícím martyriu mého vysvětlování, o které nikdo nestál, bylo pro mě mimořádné zasedání lidsky opět zklamáním. Slova o tom jak opravdu chtěli pomoci, ale… už opravdu asi nikdo orientovaný nebere vážně. Pro mě totiž nejsou důležité sliby, ale činy. Svorné hlasování koalice proti jakékoliv informaci z TJ, kterou jsem přinášel na zasedání zastupitelstva, abych zastupitele zasvětil do problematiky, byly právě ty činy, které nejsou v souladu se slovy, “my chceme pomoci”.

Takže na zasedání 1.8. město sice konečně splnilo to, co mělo splnit již dávno a odsouhlasilo veřejnoprávní smlouvu o poskytnutí dotace. Ovšem způsob, kterým to někteří zastupitelé učinili, lépe řečeno okomentovali a zdůvodnili mě utvrdil opět v tom, že si narovnání vztahů představujeme každý jinak. Celé “odsouhlasování” se neslo v duchu, jak by rádi pomáhali TJ, ale já vše brzdil, neměli podklady, nevěděli, kam jdou ty obrovské sumy peněz a pod.

Mé více jak půlroční vysvětlování, dokladování a seznamování se situací v různých rovinách se jaksi míjelo účinkem. A na zasedání se najednou, třeba od paní Květy Rychlé, dozvím jak tomu nerozuměla a ostatní také ne a jak jim to pan tajemník (který, mimochodem, také prohlásil, že tomu moc nerozumí) jakýmisi výpočty vysvětlil.

No heuréka! Aspoň někomu se to povedlo. /bazinga/. Zeptat se paní Květy čemu nerozuměla a teď už rozumí, bylo nad mé síly. Samozřejmě jsem nečekal nějakou omluvu za komplikace, které  svým nesprávným rozhodováním TJ způsobily, tak naivní nejsem. Doufal jsem v normální odsouhlasení smlouvy, bez veškerých těch nesmyslů, které, myslím,už  nelezou krkem jenom mně, to jsem ovšem některé zastupitele přecenil. Člověk se prostě učí celý život.

Nicméně v závěru zazněl veřejný příslib, že by bylo možné podporovat sport v našem městě i vyšší částkou, konkrétně radní Sobotka prohlásil, že je možné navýšit podporu i na 600 tis. Tohle by jistě již pomoc byla, samozřejmě by to mohlo vést i ke snížení příspěvků pro členy TJ. Jen pro informaci, tato částka se již blíží částkám poskytovaným podobně velkými městy a rozpočtem jako máme my na podporu sportu. Pokud se tak stane, a sliby se promění v činy, jistě to bude možné brát jako počátek vzájemné spolupráce a snahy podpořit rozvoj sportu v našem městě.

A vracím se na začátek mého komentáře, a musím zopakovat, pokud činy nahradí sliby, a pokud vedení města bude jednat přímo se statutárním zástupcem TJ a ne oklikou přes další členy, věřím, že můžeme pro občany společně udělat mnohé a to má být cílem veškerého snažení na což jsem marně poukazoval více jak půl roku.

Předchozí projednávání bodů na jednání zastupitelstva: No comment.

David Redl, zastupitel

Pohádka o tom, jak chtěli mít na hrádku vlastní kolbiště

Na malém hrádečku se po boji se zlou lavičkou všechno vrátilo do starých kolejí. Lidé v malém království si dál spokojeně žili.

V podhradí se čas od času konala na zdejších kolbištích klání, která pořádala skupina dobrovolníků, kteří si říkali “Týmoví Jezdci”. Protože Týmoví Jezdci neměli dostatek peněz na pořádání svých klání, sháněli peníze, kde se dalo. Měli to se sháněním peněz těžké, ale snažili se, a tak všechna jejich kolbiště byla hezká a udržovaná.

Na hrádku se sešli rádci s královnou a řekli si, že by si mohli vybudovat také své kolbiště, ale problém byl v tom, že na hrádku neměli žádné volné panství, na kterém by si kolbiště mohli vybudovat. A tak jak to tak bývá mezi rádci při schůzkách s královnou, dali všichni hlavy dohromady, a v těch se zrodil nápad, jak si postavit vlastní kolbiště. Aby měli vše dobře připravené, vzali si k sobě ještě písaře, který jim s plánem rád pomohl.

Rádci moc dobře věděli, že “Týmoví Jezdci”, říkejme jim zkráceně jen TJ, se bez finanční pomoci neobejdou. Díky tomu, že jeden z rádců se staral o výběr daní a měl ke zlaťákům nejblíže, zrodil se v jeho hlavě úžasný plán, jak zdarma získat pozemek pro nové kolbiště. Stačilo TJ nedat žádné peníze, které tak nutně potřebovali na svá klání. Když svůj plán sdělil královně a ostatním rádcům, tak z toho měli všichni obrovskou radost, protože netušili, že by to mohlo být tak jednoduché. Zbývalo jen sdělit TJ, že se jim z hrádečku už žádné peníze nepřikutálejí. Rádce, který vše vymyslel se nabídl, že to vše s TJ vyřídí, pokud ho ostatní podpoří.

Když se tento rádce sešel s jezdci a sdělil jim, že už se žádné peníze z hrádečku kutálet nebudou, zeptali se jezdci rádce, proč tak najednou po tolika letech nedostanou z hrádku ani stříbrňák? Rádce jim odpověděl: “Jen tak!”, což jezdce neskutečně zklamalo a zároveň rozhořčilo.

TJ pak chodili každou chvíli na hrádek a žadonili o peníze, ale pomoc z hrádku nepřicházela. Královna i rádci měli obrovskou radost z toho, jak to výborně vymysleli. Neustále jezdcům kladli nové a nové podmínky, které písař zapisoval a posílal dolů do podhradí jezdcům, kterým zbyly jen oči pro pláč.

Došlo to až tak daleko, že se jezdci rozhodli prodat některá svá kolbiště, aby alespoň ta zbylá mohli dál provozovat. Bylo to pro ně velmi těžké rozhodnutí, ale když nebylo k zbytí, udělali tento zoufalý krok se sklopenou hlavou. Naposledy se vydali na hrádek, aby nabídli svá kolbiště královně a tím získali alespoň nějaké zlaťáky. Kdyby tam nepochodili, byli rozhodnuti, že svá kolbiště nabídnout komukoliv na tržišti, kdo dá nejvíce.

Královna s rádci se této nabídky lekli, protože chtěli mít své kolbiště zadarmo a nechtěli za své nové kolbiště platit. Po dlouhém přemýšlení se nakonec rozhodli rádci s královnou, že TJ dají nějakou část zlaťáků, které se jim podařilo vybrat na daních od poddaných, aby si jezdci mohli uskutečnit svá klání, na které jim nezbývali zlaťáky. Rádci i královna byli zklamaní, že to pro tentokrát nevyšlo, ale na druhou stranu si alespoň lidé budou myslet, že jsou na hrádku hodní lidé, kteří nakonec vždy a ve všem pomůžou.

Jezdci měli obrovskou radost, že se jim z hrádku přikutálely toužebně očekávané zlaťáčky, takže měli o jednu velkou starost méně.

Zazvonil zvonec a pro dnes je piklům z hrádečku konec.

Vyprávěl Petr Franta

Pohádka o zlé lavičce